Potter Mohla si odpustit taková jatka, říká překladatel
Překlad poslední knihy J. K. Rowlingové Harry Potter a Relikvie smrti odevzdá Pavel Medek nakladateli nejspíš už v říjnu, o datu vydání však rozhodne i ediční politika.
Překladatel Pavel Medek (1952) má sérii o Harrym Potterovi upřímně rád, i když ho autorka tentokrát s přehršlí krvavých scén poněkud naštvala. Tvrdí, že jen těžko by mohl Pottera překládat někdo, kdo by jejím světem nežil. Ale Medek žije i jinými autory a zájmy: baví ho sociologická i ekonomická literatura, a dokud ho nezlobila noha, rád s manželkou absolvoval horské túry na Slovensku. Patnáct let jezdí odpočívat do Řecka, kde pobýval i v minulých týdnech, aby nabral sil na potterovskou práci.
* Netrpěliví fanoušci vám přezdívají „pomalý Medek“. Když se dá překlad sedmého Harryho Pottera stihnout v Německu či Francii do letošního října, proč Češi musí čekat do příštího ledna?
Je to trochu nespravedlivé. Jako překladatel na volné noze jsem nyní schopen a ochoten překlad odevzdat v zásadě v jakémkoli termínu – ne tedy do zítřka, ale ve velmi rychlém tempu. Albatrosu jsem ohlásil říjen.
* Tak v čem je zádrhel?
Jde o určitou ediční politiku, aby se nezkazil vánoční trh. Vzpomeňte na šestý díl série, který vyšel těsně před Vánocemi: všichni si ho pořídili a jiné knížky zůstaly ležet. Ale myslím, že kdyby se překlad stihl vydat už v listopadu, rodiče by dětem museli stejně po Potterovi ještě něco koupit. Nemohli by ho přece schovávat měsíc pod stromeček, to by je ty děti zabily...
* Jak jste s překladem daleko?
Jsem u šesté kapitoly a jedu naplno. Patnáct stránek denně není problém. Když to jde dobře, je jich třeba i dvacet, ale někdy, když se nad něčím zaseknu, jich je zase míň.
* A nad čím se většinou zaseknete?
Potíž je zejména s autorčinými novotvary. Důsledně se snažím do češtiny převádět výrazy, které mají nějaký význam a konotaci. Německé, slovenské překlady na to kašlou a ponechávají originál: Hogwarts jsou Hogwarts, žádné Bradavice. Nebo occlumency, schopnost ubránit se tomu, aby naše emoce a myšlenky četl někdo jiný. Nakonec jsem po dlouhém váhání zvolil nitrobranu. Ve slovenštině zůstalo oklumencia: nevím, co to dětem řekne. Připadá mi to hloupé, Harry Potter je přece literatura určená hlavně dětem a měla by jim být i srozumitelná.
* Trápíte se i s něčím jiným?
Hlavní a teď už asi největší problém je zachování kontinuity. Uhlídat u několika tisíc stran, abych navázal sám na sebe a nikde neujel, je strašná práce. U běžného titulu čtenář zpravidla jen posoudí, zda je překlad v pořádku z hlediska jazykového. Ale Harry Potter je ostře sledovaná kniha. Spousta lidí ho přečte už v angličtině a každý je pak strašně chytrý. Najdou jakýkoliv detail, který mi uteče. Na jednu stranu je to úskalí, ale na druhou i velká výzva.
* Máte pocit, že s postupujícími díly a složitostí příběhu „těžkne“ i jazyk Rowlingové?
To bych neřekl. Spíše se mění celková atmosféra, protože první díl, to byla opravdu pohádka pro čtenáře od devíti do devadesáti devíti let, jak Albatros doporučoval. S tím vědomím také můj bratr Vladimír (překladatel ze španělštiny a angličtiny, převedl úvodní dva díly Pottera, pozn. red.) k prvnímu dílu přistoupil – se znalostí celé série by asi dnes některé věci přeložil méně dětsky.
* Co třeba?
Ministr kouzel Popletal, to je hodně dětské jméno. Ale čert to vem – překládat příběh, který je neukončený, přináší problémy. Bratr počeštil hru quidditch na famfrpál, což je krásné slovo, které v češtině zdomácnělo. Potíž nastala u doplňující knížky Famfrpál v průběhu věků, kde se mluví o vzniku názvu. Že v 11. století byli poprvé viděni čarodějové a čarodějky, jak si hrajou s míči poblíž vřesoviště Queerditch, z čehož postupem času vzniklo quidditch. A teď překladateli, poraď si s famfrpálem! Tak jsem vřesoviště přejmenoval na Amphorpoole.
* Máte možnost s Rowlingovou nějak komunikovat?
Překladatel Pavel Medek (1952) má sérii o Harrym Potterovi upřímně rád, i když ho autorka tentokrát s přehršlí krvavých scén poněkud naštvala. Tvrdí, že jen těžko by mohl Pottera překládat někdo, kdo by jejím světem nežil. Ale Medek žije i jinými autory a zájmy: baví ho sociologická i ekonomická literatura, a dokud ho nezlobila noha, rád s manželkou absolvoval horské túry na Slovensku. Patnáct let jezdí odpočívat do Řecka, kde pobýval i v minulých týdnech, aby nabral sil na potterovskou práci.
* Netrpěliví fanoušci vám přezdívají „pomalý Medek“. Když se dá překlad sedmého Harryho Pottera stihnout v Německu či Francii do letošního října, proč Češi musí čekat do příštího ledna?
Je to trochu nespravedlivé. Jako překladatel na volné noze jsem nyní schopen a ochoten překlad odevzdat v zásadě v jakémkoli termínu – ne tedy do zítřka, ale ve velmi rychlém tempu. Albatrosu jsem ohlásil říjen.
* Tak v čem je zádrhel?
Jde o určitou ediční politiku, aby se nezkazil vánoční trh. Vzpomeňte na šestý díl série, který vyšel těsně před Vánocemi: všichni si ho pořídili a jiné knížky zůstaly ležet. Ale myslím, že kdyby se překlad stihl vydat už v listopadu, rodiče by dětem museli stejně po Potterovi ještě něco koupit. Nemohli by ho přece schovávat měsíc pod stromeček, to by je ty děti zabily...
* Jak jste s překladem daleko?
Jsem u šesté kapitoly a jedu naplno. Patnáct stránek denně není problém. Když to jde dobře, je jich třeba i dvacet, ale někdy, když se nad něčím zaseknu, jich je zase míň.
* A nad čím se většinou zaseknete?
Potíž je zejména s autorčinými novotvary. Důsledně se snažím do češtiny převádět výrazy, které mají nějaký význam a konotaci. Německé, slovenské překlady na to kašlou a ponechávají originál: Hogwarts jsou Hogwarts, žádné Bradavice. Nebo occlumency, schopnost ubránit se tomu, aby naše emoce a myšlenky četl někdo jiný. Nakonec jsem po dlouhém váhání zvolil nitrobranu. Ve slovenštině zůstalo oklumencia: nevím, co to dětem řekne. Připadá mi to hloupé, Harry Potter je přece literatura určená hlavně dětem a měla by jim být i srozumitelná.
* Trápíte se i s něčím jiným?
Hlavní a teď už asi největší problém je zachování kontinuity. Uhlídat u několika tisíc stran, abych navázal sám na sebe a nikde neujel, je strašná práce. U běžného titulu čtenář zpravidla jen posoudí, zda je překlad v pořádku z hlediska jazykového. Ale Harry Potter je ostře sledovaná kniha. Spousta lidí ho přečte už v angličtině a každý je pak strašně chytrý. Najdou jakýkoliv detail, který mi uteče. Na jednu stranu je to úskalí, ale na druhou i velká výzva.
* Máte pocit, že s postupujícími díly a složitostí příběhu „těžkne“ i jazyk Rowlingové?
To bych neřekl. Spíše se mění celková atmosféra, protože první díl, to byla opravdu pohádka pro čtenáře od devíti do devadesáti devíti let, jak Albatros doporučoval. S tím vědomím také můj bratr Vladimír (překladatel ze španělštiny a angličtiny, převedl úvodní dva díly Pottera, pozn. red.) k prvnímu dílu přistoupil – se znalostí celé série by asi dnes některé věci přeložil méně dětsky.
* Co třeba?
Ministr kouzel Popletal, to je hodně dětské jméno. Ale čert to vem – překládat příběh, který je neukončený, přináší problémy. Bratr počeštil hru quidditch na famfrpál, což je krásné slovo, které v češtině zdomácnělo. Potíž nastala u doplňující knížky Famfrpál v průběhu věků, kde se mluví o vzniku názvu. Že v 11. století byli poprvé viděni čarodějové a čarodějky, jak si hrajou s míči poblíž vřesoviště Queerditch, z čehož postupem času vzniklo quidditch. A teď překladateli, poraď si s famfrpálem! Tak jsem vřesoviště přejmenoval na Amphorpoole.
* Máte možnost s Rowlingovou nějak komunikovat?
Je tu cesta, i když poněkud krkolomná. Nakladatelství Albatros může můj dotaz zaslat agentovi Rowlingové, který jí ho předá, a ona buď odpoví, nebo spíše neodpoví. Využil jsem to jednou, u pátého dílu, kde se mi tuším nezdála organizace na ministerstvu kouzel, vztahy podřízenosti a nadřízenosti mezi odbory a odděleními. Přes agenta nakonec přišla upravená verze, která se týkala nejen mé poznámky, ale i čtyř dalších věcí, které bylo třeba změnit. Text po Rowlingové evidentně čte více lidí a probíhá vnitřním připomínkováním.
* Nahlížíte i do amatérských překladů fanoušků?
Snažím se nahlížet jen do částí, které už mám přeložené – nechci, aby mě něco ovlivňovalo. Vím, že na internetu už visí celý překlad poslední knihy, ale nepovažuju ho za skutečnou hrozbu. Protože kdo má doma šest knížek, tak si tu sedmou stejně koupí.
* Takže byste Rowlingové nezazlíval, kdyby přitvrdila vůči internetovým verzím?
Určitě bych jí to nezazlíval, i když ona je dost zvláštní osobnost. Konaly se akce spojených vydavatelů Harryho Pottera z celé Evropy, aby knihu poskytla překladatelům trochu dřív, že se zaručí vlastní krví a majetkem. Ale nepovolila to, každý si musel počkat na datum vydání.
* Ale ten humbuk prodejům pomáhá, ne?
Držet knihu do poslední chvíle je podle mého názoru naprosto jednoznačný tah na zvýšení nákladu anglických výtisků. Britský i americký nakladatel ví, že kdo je schopný číst v angličtině, nebude čekat na překlady. VČesku se anglické verze prodá pár tisíc kusů, ale ve Skandinávii, v Holandsku? Tam se šestého dílu prodaly dva miliony!
* Autorka dokončila ságu. Přál byste si, aby ještě pokračovala?
To je dvousečné. Samozřejmě bych strašně rád četl dál, i když závěr sedmého dílu nenechává moc prostoru pro pokračování. Na druhou stranu by byla skoro škoda, kdyby se objevil Harry Potter po deseti nebo dvaceti letech. Nastavovaná kaše nikdy není tak dobrá, jako byla ta první.
* A nebyl pro vás natahovaný závěr zklamáním?
Na toto téma nechci konkrétněji spekulovat, protože v rozhovoru krátce před českým vydáním šestého dílu jsem se zmínil, že Brumbál zemře, a několik čtenářů mi naštvaně napsalo, proč jsem to prozradil – v době, kdy bych nepředpokládal, že to někdo neví. Je pravda, že jsem od sedmičky čekal trochu víc, ale aspoň je hodně akční, akčnější než šestý a hlavně pátý díl, který chtěl z poloviny proškrtat. Otevřených otázek je tam tolik, že autorce i na rozsáhlém prostoru dalo dost práce, aby to všechno vyřešila a vysvětlila, byť někde snad trochu vykonstruovaně.
* Co vám vadilo nejvíc?
Mohla si odpustit taková jatka – zdaleka přece nezůstalo u dvou ohlašovaných úmrtí. Osobně se mě nejvíc dotkla smrt Hedviky, která mě zamrzela víc než všechny ostatní. Nádherná, poslušná sova, Harryho největší kamarádka – a ona ji naprosto nemilosrdně zabije. Ale proč? Nechápu to, asi si tím kompenzovala nějaké mindráky. Byl to podraz hned na začátku.
* Pro jaké čtenáře sedmý díl podle vás je?
Pro patnáctileté až osmnáctileté. Autorka se několikrát obhajovala, že její hrdinové dospívají zároveň se čtenáři. Ale to je chybný předpoklad. Dorůstají nové generace desetiletých, které nebudou čekat deset let, až k příběhům dozrají. Najednou se dostávají do sfér, které pro úplně malé čtenáře nejsou.
* Jak přeložíte Deathly Hallows?
Přemýšlel jsem o ostatcích, talismanech, amuletech, ale myslím, že Harry Potter a Relikvie smrti už zůstanou. Vystihují něco mystického, tajemného.
* Máte své vysvětlení pro to celosvětové šílenství, které se kolem Pottera děje?
Faktorů je víc, ale hlavní je asi ten, že Rowlingová přišla se správnou knížkou ve správnou dobu. A dokázala nádherně skloubit kouzelný svět s tím naším mudlovským, nekouzelným. Přitom i do kouzelného světa samozřejmě vnáší problémy toho normálního, i Harryho štve chodit do školy. Když to čtou malé děti, musí je to strašně přitáhnout, nakonec si třeba řeknou: Vždyť Harry přišel až v jedenácti letech na to, že je čaroděj... Co kdybych i já?
* A co u Pottera hledáme my ostatní, kteří jsme za jedenáctiletým zenitem?
My se musíme smířit s tím, že jsme jednou provždy mudlové. Paní Rowlingová má vypravěčský dar, to nesporně a každopádně. Čte se to strašně pěkně, i pasáže, které jsou někdy nadbytečné. A uvědomme si, že to šílenství začalo až někdy kolem třetího dílu, první dva se četly, protože se líbily. Své místo si ty knížky vydobyly samy – takže v nich něco určitě je. Asi to těžko dnes posoudíme, ale možná se Potter bude za sto, sto padesát let číst, jako se dneska čtou verneovky. Já věřím, že nezapadne.
* Jak jste se vlastně naučil anglicky?
Jsem samouk. Bratr pracoval v zahraničním obchodě a ze své první cesty – do Kanady – poslal domů balík knížek. Od mládí jsem se učil němčinu a strašně mě štvalo, že si ty knížky nemůžu přečíst, tak jsem si tehdy, ve druhém ročníku na střední škole, koupil angličtinu pro samouky. Každý den jedna lekce, takže za třicet dní jsem knížku zvládl. Začal jsem číst a vypisoval si slovíčka, chodil na těch pár filmů s českými titulky. A pak jsem se na vysoké škole dostal na zahraniční praxi přes organizaci studentů ekonomických škol. Nebyly tam protekce: každý si dal dotazník s tím, kam by chtěl, a firmy uvedly, co nabízejí. Všechno to šlo do Švýcarska, kde to počítač přechroustal a spároval. A mně jako jedinému v ročníku vypadla Anglie, Bristol. Když jsem po dvou měsících odjížděl, povídal jsem si s tříletým děvčátkem a báječně jsme si rozuměli. To už jsem věděl, že je to dobrý.
* Ale překládat jste začal až v 80. letech...
Já jsem v podstatě celý život pracoval v zahraničním obchodě a až letos od 1. ledna mě to přestalo bavit a odešel jsem na volnou nohu. Mám starší manželku, která odešla v létě do důchodu, tak jsme oba doma. Já se vždycky děsil toho, že žena bude v důchodu a já budu vstávat do práce. Tak jsem to vyřešil tím, že jsem na volnou nohu odešel ještě dříve než ona. Zatím mám práce dost, dokonce si mohu vybírat.
* Ale musíte se otáčet, ne? Při ceně tři sta korun za stránku...
Ale kampak na to chodíte? Sto čtyřicet až sto padesát korun.
* I Potter?
Potter, to je něco jiného. To je také sto čtyřicet korun za stránku, ale vzhledem k tomu, že vychází přece jen ve vyšším nákladu, mám peníze z prodaných výtisků. Nebudu říkat kolik, ale je to zajímavé, zhruba třikrát zajímavější než normální překlad. Také hodně překládám filmy, což je výrazně finančně lepší než beletrie, chytil jsem se u Reader’s Digest Výběru. Takže si nemůžu stěžovat.
* V příbězích Rowlingové se objevuje tajemné zrcadlo, které postavám ukáže, po čem nejvíc touží. Co by ukázalo vám?
To opravdu nevím. Jsem spokojený člověk: s překládáním i se životem.
Od sedmičky jsem čekal trochu víc, ale aspoň je hodně akční, akčnější než šestý a hlavně pátý díl, který chtěl proškrtat
* Nahlížíte i do amatérských překladů fanoušků?
Snažím se nahlížet jen do částí, které už mám přeložené – nechci, aby mě něco ovlivňovalo. Vím, že na internetu už visí celý překlad poslední knihy, ale nepovažuju ho za skutečnou hrozbu. Protože kdo má doma šest knížek, tak si tu sedmou stejně koupí.
* Takže byste Rowlingové nezazlíval, kdyby přitvrdila vůči internetovým verzím?
Určitě bych jí to nezazlíval, i když ona je dost zvláštní osobnost. Konaly se akce spojených vydavatelů Harryho Pottera z celé Evropy, aby knihu poskytla překladatelům trochu dřív, že se zaručí vlastní krví a majetkem. Ale nepovolila to, každý si musel počkat na datum vydání.
* Ale ten humbuk prodejům pomáhá, ne?
Držet knihu do poslední chvíle je podle mého názoru naprosto jednoznačný tah na zvýšení nákladu anglických výtisků. Britský i americký nakladatel ví, že kdo je schopný číst v angličtině, nebude čekat na překlady. VČesku se anglické verze prodá pár tisíc kusů, ale ve Skandinávii, v Holandsku? Tam se šestého dílu prodaly dva miliony!
* Autorka dokončila ságu. Přál byste si, aby ještě pokračovala?
To je dvousečné. Samozřejmě bych strašně rád četl dál, i když závěr sedmého dílu nenechává moc prostoru pro pokračování. Na druhou stranu by byla skoro škoda, kdyby se objevil Harry Potter po deseti nebo dvaceti letech. Nastavovaná kaše nikdy není tak dobrá, jako byla ta první.
* A nebyl pro vás natahovaný závěr zklamáním?
Na toto téma nechci konkrétněji spekulovat, protože v rozhovoru krátce před českým vydáním šestého dílu jsem se zmínil, že Brumbál zemře, a několik čtenářů mi naštvaně napsalo, proč jsem to prozradil – v době, kdy bych nepředpokládal, že to někdo neví. Je pravda, že jsem od sedmičky čekal trochu víc, ale aspoň je hodně akční, akčnější než šestý a hlavně pátý díl, který chtěl z poloviny proškrtat. Otevřených otázek je tam tolik, že autorce i na rozsáhlém prostoru dalo dost práce, aby to všechno vyřešila a vysvětlila, byť někde snad trochu vykonstruovaně.
* Co vám vadilo nejvíc?
Mohla si odpustit taková jatka – zdaleka přece nezůstalo u dvou ohlašovaných úmrtí. Osobně se mě nejvíc dotkla smrt Hedviky, která mě zamrzela víc než všechny ostatní. Nádherná, poslušná sova, Harryho největší kamarádka – a ona ji naprosto nemilosrdně zabije. Ale proč? Nechápu to, asi si tím kompenzovala nějaké mindráky. Byl to podraz hned na začátku.
* Pro jaké čtenáře sedmý díl podle vás je?
Pro patnáctileté až osmnáctileté. Autorka se několikrát obhajovala, že její hrdinové dospívají zároveň se čtenáři. Ale to je chybný předpoklad. Dorůstají nové generace desetiletých, které nebudou čekat deset let, až k příběhům dozrají. Najednou se dostávají do sfér, které pro úplně malé čtenáře nejsou.
* Jak přeložíte Deathly Hallows?
Přemýšlel jsem o ostatcích, talismanech, amuletech, ale myslím, že Harry Potter a Relikvie smrti už zůstanou. Vystihují něco mystického, tajemného.
* Máte své vysvětlení pro to celosvětové šílenství, které se kolem Pottera děje?
Faktorů je víc, ale hlavní je asi ten, že Rowlingová přišla se správnou knížkou ve správnou dobu. A dokázala nádherně skloubit kouzelný svět s tím naším mudlovským, nekouzelným. Přitom i do kouzelného světa samozřejmě vnáší problémy toho normálního, i Harryho štve chodit do školy. Když to čtou malé děti, musí je to strašně přitáhnout, nakonec si třeba řeknou: Vždyť Harry přišel až v jedenácti letech na to, že je čaroděj... Co kdybych i já?
* A co u Pottera hledáme my ostatní, kteří jsme za jedenáctiletým zenitem?
My se musíme smířit s tím, že jsme jednou provždy mudlové. Paní Rowlingová má vypravěčský dar, to nesporně a každopádně. Čte se to strašně pěkně, i pasáže, které jsou někdy nadbytečné. A uvědomme si, že to šílenství začalo až někdy kolem třetího dílu, první dva se četly, protože se líbily. Své místo si ty knížky vydobyly samy – takže v nich něco určitě je. Asi to těžko dnes posoudíme, ale možná se Potter bude za sto, sto padesát let číst, jako se dneska čtou verneovky. Já věřím, že nezapadne.
* Jak jste se vlastně naučil anglicky?
Jsem samouk. Bratr pracoval v zahraničním obchodě a ze své první cesty – do Kanady – poslal domů balík knížek. Od mládí jsem se učil němčinu a strašně mě štvalo, že si ty knížky nemůžu přečíst, tak jsem si tehdy, ve druhém ročníku na střední škole, koupil angličtinu pro samouky. Každý den jedna lekce, takže za třicet dní jsem knížku zvládl. Začal jsem číst a vypisoval si slovíčka, chodil na těch pár filmů s českými titulky. A pak jsem se na vysoké škole dostal na zahraniční praxi přes organizaci studentů ekonomických škol. Nebyly tam protekce: každý si dal dotazník s tím, kam by chtěl, a firmy uvedly, co nabízejí. Všechno to šlo do Švýcarska, kde to počítač přechroustal a spároval. A mně jako jedinému v ročníku vypadla Anglie, Bristol. Když jsem po dvou měsících odjížděl, povídal jsem si s tříletým děvčátkem a báječně jsme si rozuměli. To už jsem věděl, že je to dobrý.
* Ale překládat jste začal až v 80. letech...
Já jsem v podstatě celý život pracoval v zahraničním obchodě a až letos od 1. ledna mě to přestalo bavit a odešel jsem na volnou nohu. Mám starší manželku, která odešla v létě do důchodu, tak jsme oba doma. Já se vždycky děsil toho, že žena bude v důchodu a já budu vstávat do práce. Tak jsem to vyřešil tím, že jsem na volnou nohu odešel ještě dříve než ona. Zatím mám práce dost, dokonce si mohu vybírat.
* Ale musíte se otáčet, ne? Při ceně tři sta korun za stránku...
Ale kampak na to chodíte? Sto čtyřicet až sto padesát korun.
* I Potter?
Potter, to je něco jiného. To je také sto čtyřicet korun za stránku, ale vzhledem k tomu, že vychází přece jen ve vyšším nákladu, mám peníze z prodaných výtisků. Nebudu říkat kolik, ale je to zajímavé, zhruba třikrát zajímavější než normální překlad. Také hodně překládám filmy, což je výrazně finančně lepší než beletrie, chytil jsem se u Reader’s Digest Výběru. Takže si nemůžu stěžovat.
* V příbězích Rowlingové se objevuje tajemné zrcadlo, které postavám ukáže, po čem nejvíc touží. Co by ukázalo vám?
To opravdu nevím. Jsem spokojený člověk: s překládáním i se životem.
Od sedmičky jsem čekal trochu víc, ale aspoň je hodně akční, akčnější než šestý a hlavně pátý díl, který chtěl proškrtat